Po dlouhé běžecké odmlce, jsem se opět zúčastnil závodů. Start na samotný Hrabovský půlmaraton byl ještě ve středu nejistý:). Od Štramberské desítky (v květnu) jsem moc kilometrů nenaběhal. Brzo po závodě v červnu jsem se zranil. 2 měsíce jsem nebyl schopný běhat po výronu kotníku. Aby toho nebylo málo tak jsem si v září obnovil zranění na 14 dní. A za poslední 4 měsíce jsem neuběhl v kuse víc jak 10 km. Výjimka byl jeden běh 14 km v srpnu. Tak jsem za každý možný běh šťastný a vážím si toho.
Proto ve středu jsem si udělal test kolik jsem schopný uběhnout na jeden zátah. V poklidu jsem uběhl 19 km, ale byl jsem samozřejmě z něho dost vysílený:).
Na Hrabovský půlmaraton zněl cíl jasně, doběhnout do 2:00:00.
Za krásného počasí kolem 20 stupňů bez mraků se na hrabovském hřišti sešlo 56 běžců. Start byl v 10h. Původně se mělo podle propozic běžet 7 koleček, ale na startu nám bylo řečeno, že běžíme 5 koleček. Nejspíš změnili na poslední chvíli trasu. Těch 5 koleček jsem přeslechl a žil v domnění, že běžíme 7 koleček. Až v průběhu závodu mi ta vzdálenost nějak neseděla a ptal jsem se jiných kolik že těch koleček běžíme:).
První kolečko jsem se držel Jiříka Kruliše z mého klubu s osobákem kolem 1:45, běžel svižným tempem, měl jsem co dělat abych se ho držel. Hlava mi říkala, že mám zpomalit a běžet do 2 hodin, ale nohy byly proti. Tak jsem začátek přepálil. Ale po prvním kole jsem zmoudřel a nechal jsem ho utéct, ale pořád jsem ho v dáli měl na dohled.
Po třetím kole Jiří cítil, že páteční trénink ho dost vysílil, tak v závodě přepnul na tréninkový mód. Začal jsem ho velmi brzy dotahovat s domněním že má krizi a také jsem ho předběhl. Ve druhé polovině závodu mě předběhli dva běžci. Jeden z běžců byla běžkyně Petra Schwarzová, která i jedenkrát zabloudila a špatně zabočila, tak si trasu trochu prodloužila než musela:). Stane se.
V posledním kole jsem trochu zrychlil, aspoň co mi tělo dovolilo, předběhl jsem Petru, a i druhého běžce co si dovolil mě předběhnout:). Závod jsem odběhl s úsměvem:) s časem 1:49:38 na 41. místě (5:12/km). V podstatě to byl osobák, závod se vzdáleností 21,098 km jsem běžel naposledy loni v září v Ústí s časem 2:02:34. Naprostá spokojenost vzhledem k tomu, že to pořád není ono. Takovým dlouhým závodem se dobře natrénuje kvalita. Kolegové z klubu posbírali věnce za umístění:), hlavně Danuš je v životní formě:) a patří ke špičce ženského běhu. Organizace závodu byla suprvá, naprostá spokojenost. Akorát trochu závod kazil vítr, díky němu jsem musel neustále smrkat, což zdržovalo. Co dál tu psát běžci, kamarádi, spolužáci, už nic jde se ven běhat:).
Výsledky Reportáž na bezvabeh.cz
